Když svévole narazí na právo – případ změny péče, který skončil spravedlivým kompromisem

z mojí právní praxe 

Rodinné právo nikdy nepřestane překvapovat svou komplexností. Jedná se o oblast, kde se intenzivní emoce střetávají s potřebou právního řádu, kde zájmy rodičů často zastíní zájmy dítěte, a kde soudy čelí nesmírně obtížnému úkolu: rozhodnout, co je v danou chvíli opravdu nejlepší. Případ, který jsem nedávno vedl, je toho živoucím příkladem – a dovolím si o něm napsat, protože může být inspirací pro další rodiče i kolegy.

Počátek sporu: Matčina svévole a otcem vynucená obrana

Případ se stal v Chomutově. Zastupoval jsem otce, který byl po řadu let důsledným a aktivním rodičem. Se svou bývalou partnerkou měl soudně upravenou střídavou péči o jejich malého syna, která byla stabilní a fungující. Vše se změnilo ve chvíli, kdy matka náhle a jednostranně bez souhlasu otce přestěhovala dítě do Plzně, odhlásila jej z mateřské školy a přihlásila k základní školní docházce v Plzni. Otec byl o těchto krocích informován až dodatečně, kdy je už neměl možnost nijak ovlivnit.

Matka tímto jednáním porušila nejen rodičovskou rovnost a práva syna, ale i vykonatelné rozhodnutí soudu (platný rozsudek). Následovala naše nevyhnutelná právní reakce – návrh na předběžné opatření, návrh na změnu péče, návrh určení bydliště a návrh na nahrazení souhlasu matky s výběrem školy.

Rozsudek soudu prvního stupně: Výhra v první linii

Soud prvního stupně vyhodnotil situaci jednoznačně. Matčino jednání označil za svévolné a v rozporu se zájmem dítěte. Soud vydal předběžné opatření, kterým matce uložil navrátit syna do Chomutova a dítě bylo svěřeno do výlučné péče otce, soud určil jeho místo bydliště a nahradil matčin nesouhlas se školní docházkou. Matce bylo uloženo platit výživné ve výši 8000 Kč.

Rozsudek byl současně předběžně vykonatelný – a to byl klíčový bod, protože tak byl syn okamžitě stabilizován v prostředí, které důvěrně znal. Byl navrácen zpět do Chomutova a zde začal i školní docházku.

Z hlediska advokátní praxe šlo o výsledek, který plně reflektoval závažnost situace a který umožnil klientovi efektivně bránit svá rodičovská práva a chránit potřeby syna. Podařilo se nám prokázat nejen, že otec je schopen o dítě samostatně pečovat, ale že jednal celý čas s respektem k právu a se zřetelem k zájmu dítěte – na rozdíl od matky.

Odvolání a změna: Když druhý rodič pochopí

V průběhu odvolacího řízení se situace začala proměňovat. Matka nejprve taktizovala a chtěla rozsudek soudu prvního stupně zcela zvrátit a syna získat do Plzně. Odvolací soud však jednal neoblomně a především neměl pochyb o stabilitě a péči otce. Matka nakonec, pod tlakem okolností i vlastní reflexe, ukončila nájem v Plzni, zajistila si nové bydlení v Chomutově a deklarovala, že chce zůstat ve městě, kde dítě vyrůstalo. Soud správně zhodnotil tento vývoj jako podstatnou změnu poměrů.

Odvolací soud proto rozhodnutí změnil: dítě bylo svěřeno do rovnoměrné střídavé péče v týdenním režimu. Výživné pro syna bylo stanoveno oběma rodičům.

Tento nový režim byl realistický – a co víc, reflektoval i pokročilejší věk dítěte, jeho nástup do školy, a pozitivní vztah k oběma rodičům. Soud zároveň matku výslovně upozornil, že v budoucnu nebude žádná svévole tolerována.

Reflexe a poučení

Z právního hlediska šlo o klasické uplatnění § 909 a § 913 občanského zákoníku ve spojení s § 877 občanského zákoníku– tedy změna péče na základě změny poměrů, a rozhodnutí v záležitostech významných pro dítě.

Z profesního hlediska šlo ale především o to, že se podařilo:

• Okamžitě ochránit dítě před destabilizací zapříčiněnou matkou,

• Zabránit faktickému odcizení dítěte otci,

• Získat důvěru soudu pro klienta, který vystupoval věcně, stabilně a důvěryhodně,

• Reagovat pružně i na změněné poměry ve druhé instanci.

Šlo o náročnou kauza, ale i lidsky naplňující. Právní rámec je jedna věc – důvěra klienta a skutečná péče o výsledek věci druhá. Jsem rád, že jsem v této věci mohl svého klienta provázet celým procesem a že se nám společně podařilo ochránit to nejcennější – blízký a stabilní vztah otce a syna.

Mohu si jen přát, aby tento případ posloužil jako povzbuzení těm rodičům, kteří své děti skutečně milují – a zároveň jako připomenutí, že právo je silné tehdy, když se k němu přistupuje poctivě a s důsledností.

(JCB)